29. 06. 2022 | 13:30
Jedním z hlavních kritérií příjemného bydlení je akustická kvalita prostoru. Ta je dána jednak vzduchovou neprůzvučností konstrukcí (přenášení zvuku šířeného vzduchem) a kročejovou neprůzvučností (vibrace přenášející se stavební konstrukcí).
Vzduchová neprůzvučnost
Tuto situaci si můžete představit jako zvuk z televize či hovor sousedů, který slyšíte z vedlejšího bytu. Tento hluk je tlumený tím, že musí přejít z jednoho bytu do druhého rozdílným materiálem (zdí či stropem).
Kročejová neprůzvučnost
Ta představuje např. dupání sousedů nad našimi hlavami. Otřesy způsobené chůzí nebo běháním malých dětí se vibracemi šíří stavebními konstrukcemi až k vám do bytu, kde je vnímáte jako ono „dupání“. Tento hluk je možné eliminovat např. správně položenou plovoucí podlahou. Zde ale dávejte pozor na kvalitu. Nezaměňujte plovoucí podlahu za levé laminátové podlahy, které nabízí hobby řetězce pod tímto matoucím názvem. Plovoucí podlaha je řádně dilatovaná od ostatních konstrukcí a může být jak dřevěná, laminátová, tak i s položenou dlažbou či jiným povrchem.
Budeme-li se bavit o zvukově izolačních vlastnostech příček, budeme tedy mluvit o jejich vzduchové neprůzvučnosti.
Čím je hodnota vzduchové neprůzvučnosti vyšší, tím lépe. Základní požadovaná hodnota zvukové izolace mezi byty v bytových domech (mezi obytnou místností jednoho bytu a všemi ostatními místnostmi druhého bytu) je pro stěny i stropy minimálně RW=53dB. V případě požadavku na zvukovou izolaci v rámci místností jednoho bytu činí tato hodnota minimálně RW=42dB. Norma ale nestanovuje, že příčky jednoho bytu musí tuto hodnotu splňovat. Je tedy pouze na vašem uvážení, zda například chcete odizolovat ložnici od obývacího pokoje či přilehlé toalety.
Volba správného materiálu
Z akustického hlediska jsou obecně lepší příčky z těžších materiálů. Zvuk šířící se vzduchem narazí na těžkou překážku, kterou pro něj není snadné rozkmitat (naopak samotné vibrace se těžkým materiálem nesou již snadno - např. vrtání, bouchání kladivem apod.). Další účinnou možností, jak zabránit prostupu zvuku, je postavit mu do cesty překážku v podobě několika odlišných materiálů s různými objemovými hmotnostmi (např. sádrokartonová deska + vláknitá izolace z minerální vlny + sádrokartonová deska nebo zděná příčka + zvuková izolace). Zvuk musí procházet několika odlišnými prostředími a v každém z nich ztrácí na intenzitě.
Rekonstrukce vs. novostavba
V případě rekonstrukcí či rozdělování velkých bytů na menší jednotky si většinou nemůžeme dovolit přitěžovat stávající konstrukce ještě dalšími těžkými příčkami. Takové situace se řeší zbudováním sádrokartonové předstěny s výplní z minerální vaty. Vata musí být u stropu zajištěna proti sesedání, ke kterému časem dochází.
U novostaveb bytových domů se příčky mezi pokoji řeší standardně jako zděné z cihelných bloků, či jako sendvičové (s vloženou zvukovou izolací). Pokud plánujete stavbu rodinného domu, musíte sami zvážit, které místnosti chcete chránit před hlukem a jaký materiál k tomu použijete. Níže najdete orientační hodnoty zvukové neprůzvučnosti základních stavebních konstrukcí.
Železobeton (200mm) 60dB
Cihla plná pálená (300mm): 57dB
Keramické bloky (250mm): 55dB
Pórobetonové bloky (250mm): 47dB
Sádrokartonová příčka s vloženou izolací z minerální vlny tl. 60mm (125mm): 47dB
Keramické příčkovky (115mm): 44dB
Pórobetonové příčkovky (125mm): 39dB
Na závěr je potřeba zmínit, že zvukově izolační příčka by měla tyto parametry splňovat v celé své ploše. Různá okna či průhledy proto není vhodné osazovat jednoduchým zasklením. Pozor také na dveřní výplně. Plné dveře jsou vhodnější než ty průhledné. Větší zvukovou izolaci vám také zajistí klasické otevírací křídlo osazené do zárubně oproti dveřím posuvným.
Autor: Favi
fotografie: Unsplash.com