27. 04. 2020   |  13:39

Benátské ostrovy, včetně Murana, Burana a Lida, vynikají dlouhou a celosvětově respektovanou historií technologických a stylistických inovací, které definují dekorativní a umělecké sklo dodnes. Jedním z nich je i Murano sklo, jemuž se pro jeho původ říká také sklo benátské. To v historii sklářství představuje skutečný pojem. Proč je tedy vlastně tak drahé?

Odpovědí na otázku je vzácná historie skla Murano, jejíž kořeny sahají až do dávné Byzanstké říše. Termínem Murano se označují skleněné předměty, které byly vyrobeny na jednom ze sítě ostrovů ležících v benátské laguně – jak název napovídá, jedná se o Murano. Po celá staletí se skláři z celé Itálie hnali do Benátek, které se, když byly součástí Byzantské říše, nejen díky přístavu staly klíčovým centrem obchodu. Ačkoliv do pozdní Byzantské říše se světoví skláři primárně stahovali kolem Egypta a Sýrie, díky dosahu Říše mohli benátští mistři nasávat všechny vlivy a učit se svému řemeslu, které doceňujeme ještě dnes. 

Kvůli požárům se skláři přesunuli na Murano
Ve 14. století se Benátky staly samostatným státem, což způsobilo příliv sklářů z pevniny, kteří se sem ve velkém stěhovali, aby zde zřídili dílny a zdokonalili se v řemesle. Kvůli řadě slaměných střech, jež tehdy kryly většinu obydlí, bylo ale město náchylné k požárům. Jeden z nejhorších město zasáhl v roce 1105. Říká se mu Velký požár Benátek: poškodil 23 čtvrtí a zničil 23 kostelů. V roce 1291 živobytí Benátčanů ohrožoval vysoký počet pecí nutných pro vykonávání sklářského řemesla. Proto tehdejší řídící orgán Benátské republiky – Senát – rozhodl o tom, že se celý sklářský průmysl přestěhuje na ostrov Murano, aby snížil riziko dalšího zničení města ohněm.

Benátské sklo na vzestupu
Koncem 13. století došlo k založení cechu sklářů, který řemeslníkům poskytoval zvýšené postavení ve společnosti. Dcery sklářů se mohly vdávat za šlechtice a mistrovští řemeslníci mohli nosit meče. Na oplátku se od nich očekávalo, že budou pokračovat v rodinném řemesle a zůstanou v Muranu, aby udrželi své odborné znalosti v benátské laguně. Postupem času se sklářským průmyslem začalo zabývat stále více lidí a v 16. století se do tohoto odvětví do určité míry zapojila téměř polovina obyvatel Murana. S tak vysokou koncentrací sklářů byli odborníci Murana zodpovědní za inovaci řady průmyslových technik, což ostrovu přineslo významnou výhodu v odvětví výroby skla. Murano tak defacto získal monopol na sklářský průmysl.

K úpadku došlo kvůli moru
Benátské sklářství začalo prudce upadat poté, co mor v roce 1630 zdecimoval městské obyvatelstvo. Dalším faktorem, který významně přispěl k úpadku, byl pád Benátské republiky v rukou Napoleona Bonaparta a Habsburské říše v roce 1797. Události vedly k rozpuštění sklářského cechu, který dříve vedl k ochraně sklářů z Murana. Tato skutečnost v konečném důsledku vedla k rozvoji skla českého, které kdysi spadalo pod Habsburskou říši. Následná ekonomická deprese odváděla mnoho sklářů z Benátek pryč – ti s sebou ovšem odnášeli i svá obchodní tajemství a sklárny v mnoha případech úplně zavírali. V roce 1820 zůstalo v oblasti pouze 16 skleněných pecí, včetně dvou významných výrobců: rodiny Salviati a Fratelli Toso, skupiny šesti bratrů známých pro inovativní umění. Potomci těchto výjimečných sklářských domů pokračují v rodinném obchodu dodnes.

Jak vypadá Murano sklo dnes
Do 20. století začali benátští skláři spolupracovat s umělci a designéry a povýšili výrobu skla na uměleckou formu. V 80. letech došlo k přílivu sklářů, kteří vytvářeli jedinečné umělecké sklo, a také k jejich uměleckému zaškolování. Tímto přístupem se Muranu postupně vrátila jeho proslulost, a kromě punce kvality tak získalo i pověst uměleckého kousku s nedocenitelným kulturním a uměleckým významem, který se v mnohém rovná dílům slavných umělců jako jsou malíři nebo sochaři. 

Jak identifikovat originál
Dědictví Murana je ovšem v posledních letech na trhu ohrožováno přílivem různých imitací, které umí být bohužel velmi přesvědčivé. Odhaduje se, že k padělkům patří až 40 procent Murana, které se vyskytuje na světovém trhu. Pro jasnou identifikaci originálu byl po roce 1980 zaveden certifikační systém. To znamená, že všechny originální položky vyrobené a prodané v posledních 40 letech by měly být prodávány s osvědčením o pravosti. Není-li dostupné, pravděpodobně se nejedná o originál a vy máte co dělat s padělkem.

Kateřina Hájková
fotografie: Shutterstock