23. 10. 2020 | 10:25
Svíčky měly v naší společnosti vždy výrazné místo a jako takové představují silné spojení s minulostí a generacemi před námi. Zcela jedinečným způsobem přenášejí poselství lásky, vášně, bezpečí, tepla, duchovna, tajemna. Jsou doslova hořícím příkladem toho, že celek je více než jen souhrnem částí – zvyk zapalovat svíčky je hluboce zakořeněný téměř v každé náboženské a duchovní praxi, víře a národnosti. V osamělém plameni a auře světla, která jej obklopuje, je něco zvláštního a symbolického. Dotýká se našich niter, komunikuje beze slov, posvěcuje, oživuje, inspiruje, šeptá tajemství, uklidňuje a nakonec spojuje.
Svíčka symbolizuje světlo v temnotě života. Světlo je symbol svátosti, také pravdy. Svítí v dobách smrti, znamená světlo v příštím životě, pro věřící křesťany představuje Krista – jako světlo. V judaismu zase mají Chanuku, osmidenní Svátek světel, kdy se za každou z osmi nocí zapaluje svíčka. Plamen svíčky také odpradávna slouží k odvrácení zlých duchů a udržení v bezpečí, svíčky se zapalují o Dušičkách nebo v Předvečer všech svatých, známý jako anglosaský svátek Halloween, kdy kromě toho, že vyjadřují vzpomínku na drahé zemřelé, svítí duším zemřelých na cestu, aby nezabloudily, protože právě v tomto čase se vydávají pozdravit své pozůstalé. Zhasnutí svíčky bývalo vykládáno jako zlé znamení.
Světlo svíčky nezná hranice a dotýká se věčnosti
Svůj význam nemá ale jen plamen svíčky, nýbrž i vosk – ten značí čisté tělo člověka, knot je duše, světlo je láska, plamen je božství, oheň je poslušnost a teplo pokora. Bez ohledu na to, jak silná je tma, světlo jedné malé svíčky ji dobývá. Bez ohledu na to, jak je plamen osamělý, vlastně nikdy není úplně sám – protože jeho světlo nezná hranice a dotýká se věčnosti. V tom je silné poselství, které nám svíčky předávají již po generace. Lidé všech vyznání a všech společenských vrstev se odpradávna setkávali při svitu svíček, aby se modlili, truchlili, nebo oslavovali. Svíčky jsou nedílnou součástí naší identity, hrají důležitou roli v našem kolektivním i individuálním vědomí.
Jsou s námi od nepaměti
Přestože žijeme v moderní době technické revoluce požehnané zázrakem elektrického osvětlení, jen málo z nás ztratilo kontakt se svíčkami. Jsou s námi stále – od narozenin, kdy planou na dortu a po sfouknutí pomáhají splnit naše tajná přání, přes rituály a různé praktiky společenské iniciace až po průvody a slavnosti či chvíle, kdy užíváme domácí pohody a svíčku vnímáme jako voňavou dekoraci. Plamen svíčky je naším stálým společníkem.
Vysílají naše zprávy za hranice viditelného světa
Naše počáteční seznámení se se svíčkami na narozeninovém dortu, kde jsou představeny jako kouzelní agenti plnící sny, je předchůdcem přesvědčení, že svíčky a nějaká forma kouzelnosti k sobě zkrátka přirozeně patří. Symbolika narozeninových svíček není jedinou symbolikou, co níž se narodíme – bez ohledu na to, čemu věříme nebo nevěříme, přicházíme do míst, kde lze zapálit svíčku na podporu zdraví, požehnání, jako láskyplné vzpomenutí na mrtvé. Předpokládá se, že svíčky spojují živé a jejich drahé zesnulé – vysílají naše zprávy za hranice viditelného a hmotného světa, které se v jejich světle setkávají.
Oblíbený doplněk zvláštních okamžiků
V každodenním životě jsou svíčky upřednostňovaným společníkem zvláštních okamžiků – ať už se jedná o romantickou večeři, relaxační aromatickou koupel, nebo jen vnitřní prohřátí v mrazivém podzimním či zimním podvečeru nebo večeru. Popularita svíček navíc v době elektrického osvětlení stále stoupá, protože symbolizují svátečnost a ducha starých časů, který přináší záhady, tajemno, ale také světlo, teplo, víru, lásku, radost, spokojenost, jistotu a pohodu. Nevnímáme je jako nutnost, jako tomu mnohdy bylo u našich předků, pro něž představovaly jediný zdroj osvětlení, vnímáme je jako příjemné zpestření a projasnění. K dispozici je navíc stále více barev, vylepšené způsoby výroby, mnohem příjemnější či exotičtější vůně. Stačí si vybrat tu, která vám bude nejvíce vyhovovat!
Kateřina Hájková
fotografie: Shutterstock
