Kanadský projekt vychází z díla známého modernistického architekta Richarda Neutry. Charakterizuje ho nejenom impozantní převis, harmonický interiér i okolí, ale také originální využití dvouúrovňového terénu.
Už během první návštěvy místa si architekti všimli, že se klienti doslova zamilovali do skalní vyvýšeniny na pozemku. Na samém vrcholku pro ně proto postavili plovoucí podlahu, aby jim dali možnost uvědomit si výhody a nevýhody takového místa. Tato platforma se nakonec stala inspirací pro koncepční přístup k celému projektu. Vznikla doslova symbióza mezi domem a okolní kopcovitou krajinou. Stabilitu celé kompozici, a to jak stavební, tak i vizuální, dodávají dva mohutné betonové bloky.
Vzdušný pocit i odpovídající zázemí
Výzvou bylo udržet pomyslnou lehkost bydlení a současně zahrnout nezbytné stavební úkony. Architekti použili profilované moduly v kontrastním černo-bílém provedení. Efektně působí i černá konstrukce speciálně vedeného schodiště, které si udržuje sepětí s okolím kompletně prosklenými stěnami. Hutná betonová plocha tak získala mnohem přívětivější tvář. Fasádu rovněž oživují cortenové moduly se skladovacím prostorem.
Minimalistické pojetí
V interiéru se rozhodně nehraje na luxus, ale majitelům šlo především o účelné a funkční bydlení, které uspokojí jejich primární potřeby. V základní úrovni domu je situovaný pracovní prostor. V něm se nachází kancelář, technické zázemí, ohromná garáž, dílna a vstup na schodiště. O patro výš je umístěná obývací část, která je koncipovaná jako otevřená a na severní straně končí ložnicí. V centrální části domu se našlo místo pro kuchyni s úložnými prostory a také koupelnu, sloužící jako přechodový prostor mezi společenskou částí a soukromím majitelů.
Proměnlivý svět
Prosklené stěny během celého dne propouštějí dostatek přirozeného světla a vlastně umožňují venkovnímu světu nahlédnout dovnitř. A naopak obyvatelé mohou pozorovat život v přírodě a těšit se z její proměnlivosti, barev, struktur, tvarů a světel, které v jednotlivých ročních obdobích nabízí.
Připravila: Lucie Pilátová
Foto: Stéphane Lemire