17. 02. 2025   |  07:08

Minimalismus se objevil v 60. letech jako hnutí vyznačující se extrémní jednoduchostí formy a doslovným objektivním přístupem ke kompozici. Maximalismus naproti tomu, jakožto odmítnutí jednoduchosti, se svým eklektickým nadbytkem začal v posledních letech přitahovat stále více lidí. Který z nich je bližší vašemu srdci?

Minimalismus se jako žánr v umění objevil jako reakce na nespokojenost umělců s abstraktním expresionismem a zastával názor, že umění by nemělo odkazovat na nic jiného než na sebe. Hnutí získalo přední místo v moderním designovém průmyslu a brzy přešlo do životního stylu, který přijal jeho klíčové vlastnosti: jednoduchost ve formě a funkci. Ačkoliv se na výsluní popularity vyhříval celá desetiletí, v posledních letech nabývá na oblíbenosti i maximalismus a designéři i umělci se uchylují k využívání luxusnějších textur a vizuálně lákavějším detailům. 
Umělci a designéři dokáží najít krásu v obou přístupech: v promyšlené jednoduchosti v duchu hesla „méně je více“ jakožto vizi minimalistického prostoru, i v zářivé směsi tónů a textur, hojnosti a nadbytku interiéru maximalistického. Minimalismus a maximalismus jsou dva trendy, jejichž stopy lze nalézt v mnoha oborech, včetně výtvarného umění, interiérového designu, architektury a módy. Oba proudy se totiž vyvinuly (nebo rozvinuly?) do způsobu života. Každý z nich má svá pro a proti.

Eliminace přebytku
V umění i designu se minimalismus zaměřuje na jediné: na myšlenku eliminace přebytku a vytvoření prostoru pro základní komponenty. Z hlediska designu minimalismus charakterizují čisté linie, prázdné prostory, základní textury, ohleduplný dekor a neutrální barvy i vzory. Chybí vizuální šum a pozornost zaujímají spíše vybrané skupiny utilitárních položek. Povrchy jsou obvykle prosté nepořádku a uložiště je široce využíváno jako prostředek, jak dostat objekty mimo dohled. Architekti a designéři tímto způsobem přijali minimalismus jako všestrannou estetiku.

K životu je potřeba jednoduchost, účel a smysl
Stejně jako u designu se minimalistický životní styl řídí mnoha stejnými principy. Minimalisté se zaměřují na jednoduchost a obklopují se pouze tím, co je skutečně k životu potřeba. A to je podle nich jedinečnost, jasnost, účel a úmysl. Minimalisté se méně zaměřují na hmotné vlastnictví a místo toho vytvářejí místo pro položky, které mají skutečnou hodnotu a význam. To se může projevit různými způsoby: zaměřováním se na předměty jejichž užívání odpovídá účelu, nehromadění oblečení, hraček a dalších předmětů.

Výrazné barvy a složité vzory
Představa, že maximalismus znamená nepořádek, je mylná. Maximalistické prostory nejsou nepořádné, jsou vizuálně zajímavé a dokáží upoutat na první pohled. Maximalismus z pohledu designu využívá výrazné barvy a složité vzory. Prostory jsou obecně živější a jsou naplněny sbírkou objektů, které mají osobní význam. Maximalistická místnost není přeplněná, ale soustředí pozornost do oblastí, kde jsou předměty v hojnosti, pročež jsou tyto strategicky rozmístěny. Komfort je nezbytnou součástí a v obytných prostorech je obvykle dostupných mnoho možností k sezení a lenošení.

Milovníci chaosu a krásných předmětů
Co se týče životního stylu, maximalista je často vášnivý sběratel, který se rád chlubí předměty, jež v průběhu času získal. Spíše než k potřebě jednoduchosti a pořádku inklinují maximalisté k chaosu a nadbytku, což je pro ně vzrušující a motivující zároveň. Předměty pro ně představují možnost úniku ze světa a kultury, které občas vnímají jako bezútěšné. Proto se obklopují krásnými a výraznými věcmi, které jim dávají pocit, že „jsou naživu“. 

Kateřina Hájková
fotografie: Shutterstock