05. 04. 2018 | 00:15
Úklid domácnosti bývá poměrně zásadní téma, které je často jablkem sváru. Nikomu se totiž něj nechce, a přesto je třeba ho provést. Dospělí si tuhle nepopulární činnost rozumově zdůvodní, horší je to s dětmi.
Přinutit dva a více potomků k úklidu se leckdy rovná boji s větrnými mlýny. Na rozdíl od jedináčka, který dobře ví, že mu nic jiného nezbude, než si pokoj uklidit, sourozenci často rozehrávají partii ve smyslu, proč bych já měla luxovat, ať vyluxuje on, mami, to je nespravedlivé, ty jí nadržuješ apod. Nejeden rodič pod atakem obviňování potomků vypění, rozdá pár pohlavků, a nakonec uklidí sám. To ovšem není řešení. Daleko lepší a vlastně i spravedlivější bude pečlivě sestavený plán toho, co kdo bude uklízet. Společné činnosti jako luxování či utírání prachu je lepší po týdnu střídat. Funguje i pevně stanovený den, v němž bude úklid probíhat. Neustláno, rozházené časopisy či jiný binec pak snadno odhalí viníka. Než se děti naučí na své povinnosti myslet, je vhodné je třeba den předem upozornit, že se blíží úklid.
Odkdy dítě uklízí?
To, že si musí věci po sobě uklízet, začneme dítěti vysvětlovat přibližně od jeho šestnácti měsíců. Samozřejmě nejde o to, aby mělo hračky srovnané podle velikosti, panenky vyskládané jak vojáky na přehlídce a autíčka v zástupu. Rozházené kostky už ale může naskládat do krabice, medvěda válejícího se na zemi zvednout a posadit na křeslo a traktor zaparkovat třeba u skříně. Je vhodné s dítětem uklízet, ukazovat mu, co má dělat a na závěr ho pochválit, jak je šikovné. Předškolní děti už by měly zvládnout úklid hraček i oblečení samy a můžete je začít zapojovat i do práce v domácnosti, pochopitelně opět úměrně věku. Školáci zvládnou utřít prach, vyluxovat, dojít s odpadky a i jiné drobnější práce.
Úklid můžete dětem usnadnit tím, že jim do dětského poje pořídíte vhodné vybavení, např. koše či truhly na hračky, dostatečný počet skříní s velkými zásuvkami pro přehledné ukládání oblečení a dalších věcí.
Běžné návyky
Kromě úklidu pokoje by se děti měly naučit uklízet po sobě oblečení, srovnat boty v předsíni či školní tašku uložit na určené místo. Problém s uklízením se leckdy objevuje i u stolu, kdy po jídle odcházejí, aniž by je napadlo odnést talíře, hrnky nebo skleničky do dřezu nebo alespoň na linku. Pokud jste jim všechny tyhle věci říkali nejméně stokrát, zkuste se zamyslet nad tím, jestli i po vás na stole občas něco nezbude, případně si nevěšíte trička, košile, saka místo na ramínko do skříně, na židli, nenecháváte je na sedačce, křesle apod. Zní odpověď ano? V tom případě začněte s úklidem u sebe a uvidíte, jak snadno to půjde i s dětmi.
Motivace
Někteří rodiče motivují své děti k úklidu za peníze. Tento krok se může jevit ideální až do té doby, než dítko vyrazí k babičce, tetičce, případně se odstěhuje do vlastního bytu. Proč by totiž uklízelo i jinde, když za to nedostane zaplaceno. Snažte se mu proto už do malička vštěpovat, že uklizený byt je mnohem hezčí a stejně tak se mu bude více líbit i v uklizeném pokojíčku. Dítě přebírá chování, které vidí doma. Pokud tedy pravidelně uklízíte, nebude mu ani v pubertě či v dospělosti zatěžko vzít alespoň jednou za čas prachovku, lux a udělat kolem sebe pořádek.
Text: Emma Hildová
