08. 02. 2021 | 08:44
Pokud máte doma plynový kotel, sporák, krb nebo obyčejná kamna na uhlí, existuje u vás v domácnosti reálné nebezpečí úniku škodlivého plynu jménem oxid uhelnatý. Ten je velmi jedovatý a zrádné je, že lidské smysly jej nedokáží zaznamenat. Ochránit vás dokáže speciální detektor. Jak o něj pečovat a jak s ním nakládat?
Detektory oxidu uhelnatého (dříve označovaného jako kysličník uhelnatý) představují levné preventivní opatření, které může zachraňovat životy. Včas totiž upozorní na únik nebezpečného oxidu uhelnatého (CO), který vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv jako je ropa, zemní plyn nebo uhlí. Jakákoliv porucha spotřebiče pracujícího s některým z těchto paliv tak může způsobit ohromný malér, který vás může stát i život.
Tichý zabiják přichází nenápadně
Oxid uhelnatý nemá žádný zápach ani chuť, jeho uvolnění do prostoru tedy člověk nemůže sám rozpoznat. Jenže už malé množství se může nepříjemně podepsat na vašem zdraví – ozývá se nevolností, únavou a bolestí hlavy, intenzivnější či dlouhodobější působení může způsobit rozostřené vidění, ztrátu rovnováhy, výpadky krátkodobé paměti, bezvědomí i smrt. Fatálním následkům může zabránit pořízení spolehlivého detektoru, o který je ale třeba náležitě pečovat. Nejedná se ale o péči nikterak náročnou a bez problémů ji zvládne každý. Na co si dávat pozor a co nezanedbávat?
1. Umístěte detektor poblíž potencionálního zdroje
Na tom, kde se detektor nachází, skutečně záleží. Mělo by to být co nejblíže potencionálního zdroje oxidu uhelnatého, tedy všude tam, kde je spalováno nějaké palivo. Pokud tedy máte například v kuchyni plynový kotel a v obývacím pokoji krb nebo krbová kamna, měli byste mít správně detektory dva – jeden v kuchyni u kotle, druhý v obýváku u krbu.
2. Detektory kontrolujte každý týden
Kontrola detektoru je snadná – vše, co musíte udělat, je stisknout testovací tlačítko. Pokud zazní alarm, víte, že produkt funguje tak, jak má. Všechny certifikované CO detektory navíc sami provádějí pravidelné autotesty, kde testují svou baterii a obvody, včetně senzoru. Jsou také navrženy tak, aby vás informovaly, když nastane problém.
3. Zaznamenejte si datum konce životnosti
Životnost detektorů CO bývá omezena lhůtou pěti až deseti let. Po uplynutí této doby je nutné vyměnit detektor za nový kus. Datum konce životnosti by mělo být jasně uvedeno v pokynech k užívání. Detektor by měl rovněž zvukovým signálem sám naznačit, že jeho čas už vypršel. I tak ale nic nezkazíte, když si datum konce životnosti napíšete do poznámek, do nichž často nahlížíte, nebo třeba přímo na detektor či na nástěnku poblíž. Budete jej tak mít pořád před očima a nestane se, že byste zapomněli a včas nekoupili detektor nový.
4. Baterii vyměňujte každý rok
Spíše než ze zapečetěných baterií, které fungují po celou dobu životnosti, čerpají detektory CO energii z baterií, které se dají vyměnit. To byste měli činit každých 12 měsíců. Pokud detektor napájíte ze sítě, byl zřejmě dodán se záložní baterií, pro případ, že by došlo k výpadku napájení. I tuto baterii byste měli jednou za rok vyměnit.
5. Vezměte si svůj detektor s sebou
Dnes bychom kvůli pandemii cestovat neměli, běžně ale platí, že ubytovací zařízení, kde dochází ke spalování paliva, by měla být vybavena detektorem oxidu uhelnatého. Nic ale nebrání tomu, abyste se pojistili a přibalili do zavazadla svůj vlastní. Totéž platí pro studenty – mít vlastní CO detektor rozhodně není od věci.
Kateřina Hájková
fotografie: Shutterstock
