Když se řekne „bazénová chemie“, řada lidí si představí složitou alchymii, které rozumí jen hrstka zasvěcených. A jak už to tak bývá, pravda leží někde uprostřed: Sice platí, že je třeba si prostudovat a ověřit řadu věcí, na druhé straně není nic složitého na tom, se mezi tyto „zasvěcence“ zařadit. Jaké jsou základy, bez kterých se neobejdete?
Vyrovnávání bazénové vody nemusí být složité. V podstatě lze říci, že se jedná o vztah mezi různými chemickými měřeními, které je třeba setrvale provádět, aby byla voda čistá a voňavá. Pokud bazén na zimu nevypouštíte, je pravděpodobné, že tatáž voda zde vydrží několik let. K tomu je třeba mít na paměti, že po celý rok se složení vody mění a vše, co se do ní dostane nebo s ní jen přijde do styku, bude mít vliv na její rovnováhu. Jak to vybalancovat s pomocí vhodné chemie?
Co znamená, když je voda „vyvážená“
Aby voda v bazénu vydržela čistá a nekazila se, budete potřebovat kontinuální filtraci a dezinfekci, které odstraní nečistoty a udrží vodu zdraví nezávadnou, co ale nedokáží je její vyvážení, což také potřebujete. Co tím „vyvážením“ máme na mysli? Bazénová voda, která je „vyvážená“, má správnou hladinu pH, celkovou zásaditost a tvrdost vody, tedy množství vápníku. Bavíme se zhruba o takovýchto hodnotách: pH 7,2-7,8, celková alkalita: 80-120 ppm, tvrdost vody 180-220 ppm a kyselina kyanurová, stabilizátor 30-50 ppm. Hladiny chloru by měly zůstat v konstantním rozmezí 1-3 ppm.
Ideální stav? Ani rez ani vodní kámen
Na vyváženosti vody se ale podílejí i další faktory. Předně ji lze definovat jako vodu, která není ani korozní ani se v ní nevytváří vodní kámen. Tento koncept vodní bilance vychází ze skutečnosti, že voda bude rozpouštět a zadržovat minerály, dokud se nenasytí a neudrží v roztoku žádnou další vodu. Připomíná to školní vědecký experiment, kdy v kádince rozpouštíte lžíce soli nebo cukru, dokud už voda jejich zrnka přestane rozpouštět a ta jen sedí na dně kádinky.
Pokud je stav vody podstatně nižší než stav optimálního nasycení, říká se, že je v korozním nebo agresivním stavu. Když je nasycená příliš, nedokáže udržet minerály v roztoku a je velmi tvrdá. Vyvážená voda je tedy taková, která je nasycená tak akorát – ani ne moc, ani ne málo.
A rozhodně platí i fakt, že každá voda hledá svou vlastní úroveň. Voda, která není dostatečně nasycená, se pokusí nasytit rozpuštěním všeho, s čím přijde do kontaktu, aby vytvořila odpovídající obsah minerálů. Voda, která je nasycená příliš, se pokusí zbavit části svého obsahu vysrážením minerálů z roztoku, čímž vznikne vodní kámen.
Jak poznat nasycení vody
Nejlepší je zakoupit kvalitní testovací soupravu (s čerstvými testovacími činidly) pro měření chemických úrovní pH, zásaditosti a tvrdosti vody. Důležitá je také schopnost přesně zjistit obsah kyseliny kyanurové, volného a celkového obsahu chloru, kyselin a zásad.
Kateřina Hájková
fotografie: Shutterstock