08. 05. 2021 | 11:35
Dnes je znám především jako den, kdy maminkám kupujeme květiny a drobné dárečky, abychom je potěšili a poděkovali jim za lásku, s níž nás přivedly na svět, s níž nás vychovaly a jíž nás provází i po celý dospívající a potom i dospělí život. Historie svátku ale odkazuje i k jiným pohnutkám než je oslava žen, které nás porodily. Původně se jednalo o den, kdy se vzdává hold míru.
Druhá květnová neděle tradičně připadá na Den matek. Ten pro řadu lidí představuje radostnou příležitost strávit den se svými nejbližšími a uctít v kruhu rodinném ženu, která je přivedla na svět. Spojujeme si jej s květinami, sladkostmi, blahopřáními, s oslavou mateřství a s láskou, která je s tím vším nedílně spjata. Původní podoba Dne matek ale vypadala úplně jinak a souvisela s těžkým válečným obdobím.
Boj za světový mír, jednotu a soudržnost
Americká básnířka a spisovatelka Julia Wardová Howeová celý život bojovala za práva žen, věnovala se poezii i filozofii. V roce 1870 vyvolala rozruch svým textem nazvaným „Proklamace Dne matek“, v němž navrhovala zavést Den matek jako den protestující proti válce a zvýrazňující úlohu a význam celosvětového míru. Myšlenkou bylo poukázat na traumata způsobená občanskou válkou v Americe a francouzsko-pruskou v Evropě a šířit po celém světě lásku a jednotu. Prostřednictvím proklamace vyzývala Howeová ženy, aby se jednou ročně shromáždily v saloncích, kostelech nebo společenských sálech a přednášely zde, četly eseje, zpívaly hymny nebo se modlily – to vše ve jménu prosazování míru. Tyto rané pokusy o vytvoření soudržného mírového dne matek nakonec ustoupily druhému konceptu, který se ujal o desítky let později.
Pocta jedné ženě, jedné matce
Sociální aktivistka a organizátorka podílející se na realizaci mírové představy dne matek, kterou zavedla Wardová Howeová, Ann Reeves Jarvisová svou smrtí 9. května roku 1905 položila základy dnešní podoby Dne matek. Její dcera Anna Marie se rozhodla tento den uctít jako památku matky své a všech ostatních, tedy oslavit všechny maminky jako skupinu. V Západní Virginii založila hnutí, které se o tři roky později, tedy v roce 1908, zasloužilo o uspořádání první oficiální oslavy Dne matek. O dalších šest let později, roku 1914, podepsal prezident Woodrow Wilson návrh zákona, který uznal Jarvisové myšlenku jako státní svátek, jenž se má slavit každou druhou květnovou neděli.
Boj proti komerci
Anna Marie Jarvisová však byla později velmi roztrpčená z komerční podoby, jíž od té doby Den Matek nabral. Jejím záměrem nebylo umožnit obchodníkům vydělávat horentní sumy prodejem bezduchých předmětů podporujících ducha konzumní společnosti. Jádrem myšlenky, kterou se rozhodla vyslat do světa, byla oslava mateřské lásky. Tu podle ní nejlépe symbolizuje bílý karafiát, který je také oficiální květinou Dne matek. Tři roky po smrti matky poslala Anna Marie na její počest a pro uctění její památky pět set bílých karafiátů do sídla metodistické biskupské církve. Tvar a životní cyklus květiny totiž přirovnávala k mateřské lásce: když karafiát umírá, nezbavuje se svých okvětních lístků, ale přiblíží je svému srdci, podobně matky objímají své děti, přivíjejí je k srdci a jejich láska tak nikdy nezemře. Proti komercionalizaci floristického průmyslu Anna Marie celý život bojovala, stejně jako proti různým charitním organizacím, jejichž úmyslům nevěřila a domnívala se, že se chtějí na popularitě Dne matek jen přiživit.
Čas jako nejcennější dárek
Říká se, že čas je ten nejcennější dar, kterým můžeme někoho potěšit. Zkusme proto v duchu původní myšlenky Dne matek letošní neděli pojmout trochu jinak: dejme mamince či babičce (nebo oběma) bílý karafiát a pozvěme ji na procházku, uvařme jí kávu nebo upečme linecká srdíčka, poseďme s ní a popovídejme si s ní, zahrajme si karty, pobuďme s ní a svou přítomností jí dejme najevo, jak nám na ní záleží.
Kateřina Hájková
fotografie: Shutterstock
